Ach ... ty matko ...

24. října 2016 v 13:16 | Ammy |  Dospělost
Tak dlouho jsem do tebe nenapsala ani čárku, měla bych, protože se toho hodně událo. Jsem už dospělá holka, bez baráku nad hlavou, s plno kamarády, nikdy mě, ale nenapadlo, že to podělám až tolik. Po NKÚ, jsem se nějak nedržela, užívala si života, víte, ono když se někdy něco stane, přece jen, říkáte si, přece nemohu otěhotnět když se omylem něco podělá.
Ono se to ale stalo, a ja budu mamka, ještě jsem neměla odvahu napsat kamarádům, popravdě, myslím si, že plno z nich bude docela nadávat, jen NKÚ s tím děcko nauživíš a otec kdesi pryč. *dlouha odmlka*

Ale jsem ráda, vždy jsme chtěla miminko, termín se pomalu blíží, ale měla bych si zatím najít nějakou lehkou práci, než budu mít pupek jak slon. Proboha, nemohu tomu uvěřit! Budu máma! Já! Zrovna já která, kdykoliv se něco stalo byla přímo ve středu. Dost mi to otevřelo oči, musím na sebe dávat pozor, hlavně teď v zimě. Mam okolo sebe super lidi, kteří mě podpoří, teda doufám, protože když ne tak se ubytuju v kotli, podle mě je trochu blaznovství mít miminko hned po zkouškách, ale ja jsem na to připravena, chovám se přece jen už dospěleji. *napsané malým písmem* Kotel je poslední dobou prázdný, až moc prázdný. Brigadníci chodí sem tam pomáhat, když někdo dojede a potřebuje se ubytovat, ale jinak je tam ticho. Je to depresivní ... kdykoliv bouchnou dveře otočím se a hledám někoho kdo došel, ale to jen vítr a nebo opilej Markus Flansner. Místní opilec co rád sedává u piva.
Škola, už skončila, nastavá nová etapa života, a tou je mateřství.
 

Zkoušky 2001/2002

27. dubna 2016 v 16:02 | Ammy |  ZvB - 5. ročník 2001/2002
A je to tady. Vlak houká, já sedím v kupé s Vin, zatím se jediná hlásí k tomu, že mě zná. Sedím a koukám z okna na nádraží, kde je plno maminek s dětmi co pusinkují svoje ratolesti a dávají jim kapesné a bonbony. Vin si sedla naproti mě, sleduji jak pokládá klec se sovou před sebe a něčemu se směje ještě jsme k nám pustili sednou jakési prvačky, ale ty moc nevnímám. Cítím se nejistá po tom co se stalo v Egyptě, ruka mi sjela k čerstvé jizvě na ruce a já zvedla pohled od okna abych se koukla podřadně na Vin Claire. Změnila se z té malé holčičky nám vyrostla na pěknou slečnu, najednou to není jen holčička co jsem znala. Lehce jsem se usmála a koukla se zase ven z okna.

Poslední opozdilci nasedají do vlaku a chvíli na to opouštíme náš milovaný zachmuřený Londýn.
V polovině cesty došel kdosi prodávat noviny. Psalo se tam o rituálních vraždách, ale spíše mě zaujalo zmizení Alerta než ty vraždy. Protože jsme si říkala, že pokud je pryč bude na škole klid. Co si budeme nalhávat chvíli po tom co jsem procházela hrad jsem hned na něho narazila. Takže si ho ta "jeskyně" moc dlouho nenechala. Ale vraťme se k tématu, o kterém se snažím psát. Po příjezdu jsem jela kočárem s Vin a Carlem. Proboha ten vyrostl, a je z něho profesor. Ne že bych mu to záviděla, ony ty děcka stojí opravdu poslední dobou za to.
Večeře, proslov, všechno jsem spíše prokecala s Vin, než abych dávala pozor co se děje okolo. Bylo divné sledovat své spolužáky za profesorským stolem. Víš, myslela jsem si že, vyrostu jako oni, a budu tak jak oni sedět někde za stolem, buď jako profesorka nebo někde na ministerstvu se zabývat svým oblíbeným tématem o mudlech. Konečně nás propustili a já si mohu jít po svých.

Víš, deníčku, den na to jsem se domluvila s profesorkou Sarah Senter na zkouškách do dalšího ročníku, nemusela jsem dělat praktickou čast což mi přišlo vhod. Myslím, že jsem napsala všechno velmi dobře, tak nemám ani strach, že bych něco pokazila. Jenže hnedka v pondělí jsem potkala zlo svého života profesora jménem Artyom Dworkin. Nevím kdo to je, ale je fakt zlej, jestli tohle není ekvivalent padoucha a zla v jednom tak nevím. Raději na jeho hodinách se budu snažit, jinak se možná nedožijidalšího dne. Ale musím uznat aspoň ma respekt, který si umí zařídit profesoři jen dvěma způsoby, buď byt zlej nebo hodný až moc. Na škole vím jen o dvou chladných profesorech a ti dva by si mohli tykat. S druhým ekvivalentem zla jsem se potkala ještě tu noc, pan profesor Gordon Alert. Chytl nas na chodbě těžce po půlnoci, kdy jsme se jen v klidu bavili, ja, Amai a Daisy. Prostě jsme kecali a v tom se jako duch zjevil za námi. Ten jeho hlas mi připomíná otce, vždycky chladný bez záchvěvu citů. Uvidíme jak to náš profesor nakonec vyřešil, ale zatím jsem nedostala zásilku, ve které by byl školní trest a snad ani nedostanu. Mrzimor je tento rok dost slabý, a já tomu moc nepřidávám, ale když mě prostě nebaví sedět na koleji a čekat co se stane. Raději vyrazím kouknout po hradě, kde je co nového. .... Teď už skončím zápis, zvoní a já musím běžet na hodinu mudlů, doufám, že budeme mít aspoň normálního profesora nebo profesorku ...

Jo a ještě jedna věc, ten bystrozor co kdysi vyšetřoval Uniterum, a byl na nás hodně zlý (asi byl naštvanej, že oni nic nenašli) tak se tu objevil zase, asi protože vyšetřují ty vraždy tech mladých holek. Podle toho co čtu v novinách, se moc nepohnuli.
Tvá Ammy

Matka odchází od otce

27. dubna 2016 v 15:23 | Ammy |  ZvB - Život v Egyptě
Můj slavný navrat ...
Nemyslela jsem si, že někdy se stane něco tak úžasného a přitom tak hrozného. Když matka konečně přišla do Děravého kotle aby mi řekla, že opouští otce zaradovala jsem se, ale ten den přišla i druhá rána. Matka mě chce vzít sebou do Egypta.
Popravdě jsem nikdy neodmlouvala tak horlivě jako toho teplého nočního večera, nenechala se obměkčit a já zmizela i s Matkou bez věcí do Egypta, kde mám schodu náhod jakousi tetu z třetího kolene. Přišlo mi to nekonečné, nemohu kouzlit, moje paměť je v troskách a milované osoby jsou taky pryč. Nemohu Mervovi ani napsat dopis protože nevím kde v tuto chvíli žije. Už bude dospělý a ja ani nemohu mu popřát k narozeninám.
Roky uhýbají jako dlouhé bezesné noci. Jsem hubenější než dřív, matka si toho taky všimla, jsem chladná, duší zcela jinde. Nejím pořádně cokoliv co uvaří, jen počítám dny kdy konečně budu dospělá a půjdu si svou cestou, a když konečně ten den nastal matka onemocněla. Ještě chvíli tedy budu muset setrvat v její společnosti, než uplně odejdu.
Je mi 17 let, a jsem mladá, zelenovlasá kouzelnice. Stojím vedle kouzelníka Aliuse Brosna, který mi nabídl pomoc dostat se do Londýna pomocí přemístění. Chytám se jeho studené ruky i když je tu horko, a koukam naposledy na dům kde moje matka zůstává se svou sestrou Lissou. Poslední úsměv padne na můj bývaly domov a svět se zatočil ve změti různých barev.
Stojím v uličce Obrtlé ulice. Muž chvatně odchází kamsi k nevěstinci, teda dá se tomu tak říkat? Já mezi divnými existencemi procházím k vchodu do příčné, cítím jejich pohledy na své záda. Než se dostanu k východu z teto ulice narazím na par starých známých, naštěstí je tu tolik lidí dneska, že není problém proklouznout mezi jinými černokněžníky a rychle vyběhnout na starou dobrou Příčnou ulici. Ze tmy za sebou jen slyším tichý smích a hlas který mi utkvěl v paměti od chvíle když jsem se narodila. Ohlédnu se naposledy do uličky, byla jsem si jistá, že to byl můj otec, už dávno nejsem rodina, nepochybuji, že on toho vůbec nelituje. Dostat se mu do rukou teď v tuhle chvíli, bůh ví co by udělal. Vyrazila jsem pomalu do děravého kotle.
 


Vánoce 98'

15. května 2015 v 11:22 | Ammy Trixit |  Život v Bradavicích
A je to tu, za pár měsíců mi bude 15, ale na co to myslím. Budou Vánoce, teda jsou Vánoce a já se rozhodla dát pár dárků lidem co mi jsou nejblíže. Takže jsem třeba vyšila tričko Alice, byla to docela fuška a musela jsem několikrát párat, ale jelikož jsem geniální dítě co umí vyšívat *smajlík za větou*, tak to nebylo tak těžké a nakonec jsem tričko, snad bez hrubek dokončila. I nu ona a její vlček. :) Taky Mervovi jako každý rok jsem poslala dáreček a své rodině. Doufám, že babička mi pošle něco normálního, minule to bylo milé překvapení, a hlavně se těším, co vymyslí Nomos za kolejní dareček, ty pantofle minulý rok mi zachránily nohy.

Vánoce jsou v plném proudu, dárečky, stuhy, vanoční stromečky, obecné veselí. Jen já se cítím jak praštěná po hlavě. Vůbec mi nepříjde, že jsou Vánoce. Mám pocit, že je začátek školního roku.
Změnila jsem se. Koukám na sebe do zrcadla a nemohu uvěřit, že jsme to já. Vyrostla jsem, snažím se upravovat ... Proboha nechci být dospělá! *Vysmátý smajlík* Dospívání je docela náročná situace kdy tělo, začíná reagovat jinak než jsme zvyklí. *vyplazenej smajlík* Ani nemám potřebu dělat problémy jako kdysy, ráda si sednu s kamarády ke stolu a pokecáme. S holkama probíráme kluky a taky mám Vin na pokoji, kdo by řekl, že z Vin vyroste taky slečna co má rozum. Když jsem ji potkala poprvé byla jiná a dost se změnila, ano někdy dělá blbosti, ale kdo v jejím věku nedělal? Já v jejím věku naháněla po škole ducha a snažila se zastavit šíleného profesora přeměňování. *zase smajlík* Kde jsou tyto dobrodružné akce? Že by jsme tolik zestárli?

Ay, byla v Číně. Jsem ráda, že na mě nezapomněla, mám ji jako starší sestru, i Alice, i když ta je na mě poslední dobou jako ras. *smutný smajlík* Snad ji to tričko potěší.

Co bych ještě napsala? Asi nic, tak Vám popřeji ... VESELÉ VÁNOCE a ŠTASTNÝ NOVÝ ROK!

Vaše Ammy

Nemoc.

17. března 2015 v 16:53 | Ammy Trixit |  Život v Bradavicích
Ani nevím kde začít. Stalo se to po vánocích hnedka jak bylo po nich mi nebylo moc dobře. Zhoršovalo se to a tak jsem musela k mungovi, ani nevím kolik týdnů jsem byla mimo. Nepamatuji si jak vypadá naše kolej, kde jsou lidi co jsem měla ráda, pamatuji si jen věčnou tmu. Věčně v komatech, lekaři říkali, že jsem musela být snad prokletá nebo, že jsem se dotkla něčeho čeho jsem neměla. Je mi to docela jedno, svoje 14 narozeniny jsem proležela v nemocnici s bolestmi a horečkami, ale teď snad jsem zpátky, a přesmě na zkouškové, jako zlý sen, ten sen co nikdy neskončí.
Musím se zase ukázat, že žiju. Teda snad žiju, nebo jsem duch?

Jo a díky nemoci mi ještě víc zezelenali vlasy než předtím, pochabuji že to půjde dolů obyčejnou barvou na vlasy. :D

Vánoce a ten zbytek ...

30. října 2014 v 11:01 | Ammy Trixit |  ŽvB - 2. ročník
Pomalu se blíží zkoušky a my ještě neměli lektvary, neumíme kouzla z přeměňování, formulí ani černé magie. Kde to sakra žijeme?! Proboha pomalu šílím, ale začnu od začítku.
Byl tu hellowen. Den masek. Šla jsem za démonku, protože jsem nestihla hellowenský crofting. Musela jsem si půjčit kostým, dost mě to mrzelo. Ale byla jsem vybrána do 6. vyherců u kterých se rozhodovalo kdo vyhraje ceny. No pár lidí si ke mně stouplo, chtlě bych jim tolik poděkovat. Pak jsem tančila s Beccou, protože Miša byl zase někde v peklech, jako vždy ...
Asi před 14 dny jsem začala rozumět lektvarům tak dobře, že se až divím. Udělala jsem celou učebnici a poslala to profesorovi na kontrolu. Páni! Já umím lektvary! Jediná věc ze které jsem měla strach a já ji podrobila! Jsem tak dobrá. Ale vraťme se k tematu, Vánoce jsou tady. Včera jsem rozposlala dárky a první dostala. Od Michaela jsem dostala balíček plný věcí, náhrdelník a naušnice, od Alice, užasné tričko s vlčím potiskem a od Linnet jsem dostala mrzimorský skládací plášť. Já poslala snad všem bližným. Snad od otce dostanu to koště co jsem chtěla, no uvidíme.
Moje sova Erranna se včera pěkně zapotila, ale je to šikovná slečna. A dneska jsou VÁNOCE! Už se těším až rozbalím dárečky.

Jo a včera byla tombola a vyhrála jsem uplně užasný kufr! :)

Neštovice

14. října 2014 v 15:32 | Ammy Trixit |  ŽvB - 2. ročník
Tak, první týden v bradavicích a já si dotáhnu neštovice. Co jiného by si naše malá Ammy mohla dotáhnout, že? Ale nejhorší je, že jsem nakazila Alice a ta posléze prvačku. Ležíme teď na pokoji celé pupínkovaté a nemužeme s tím nic dělat. Vedle je jakejsi kluk, asi ho někdo práskl když ukradli Uniterum do palice. Nic si nepamatuje a je celý zmatený a taky je tam s námi Becca, včera se porvala s Rebb a nenávidi ji, podle toho co jsem slyšela. Já Rebb až tolik neznám, ale je hodně nemluvná, hodně mlčenlivá, to je pravda.
Jsem ale ráda, že se mi po prázkách zase vrátila naše Becca. Že se spolu zase bavíme jako by se nic nedělo. Dost mě mrzelo, že o prázkách mě nechala samotnou a já ji. Snad se to celé zpraví ještě víc.

Zase Bradavice …

7. října 2014 v 16:01 | Ammy Trixit |  ŽvB - 2. ročník
Ve vlaku jsem seděla s Beccou, Rebb a Mišou, pár prváků co pospávalo. Myslím že jsme si to užili, projížděli jsme tunelem a já lochtala Míšu na břiše, koupila si noviny ale nechodila paní s plsáním cože mě velice rozzlobilo, ale co. Tak ...
... a je to tu. Vrátili jsme se do Bradavic. Hnedka na začátku bylo rozřazování dětí do kolejí. Bylo divné sedět tam jako druhák, nevidět nikde Blair. Bylo divné sedět mezi staršími studenty. Ale zvykla jsem si.
Co mě zaujalo na žáčcích tak tyto jména: Jaká si Carrie Clevenger, Linnet Swonn a Hazel Wright. Nevím proč, zrovna tato trojce, ani proč jsem se tolik zajimala do jaké koleje půjdou. První slečny šli k nám a poslední Hazel šla do Havranspáru. Jo a Matthew Pierce šel taky do Havranspáru. Moc jsem mu to přála, je tak i Kath, takže tam má někoho známého. Příjde mi, že tento rok všichni běželi do Zmiozelu. Slyšela jsem od holek, že jedna holka z Havranů udělala scénu jak malé dítě. Pamatuji si jak jsem já dělala podobnou scénu, ale zvykla jsem si v Mrzimoru. To je moje kolek a rodina.
Jo, novinka!
Bydlím s Ay a Alice na pokoji. No konečně s někým koho znám a má mě rád. Nemohla bych bydlet na pokoji s prvačkama. To by po mně profesor Nomos nemohl chtít.
Hned jsme se ubytovali a večer ještě honili holku po večerce po chodbě. Daleko naštěstí nešla. Vysvětlili jsme ji, že po této hodině by ji učitelé asi uškrtili a co teprve prefekti. Stačí, že budou škrtit mě. Odbíhám od tématu … zpátky ke škole.
Je tu plno učitelů, nových učitelů. Jeden běhá skoro nahatej! Já se ho docela bojím, vypadal trochu jako ti lidi z dokumentů o pustině! Snad to bude dobrý učitel.



Takže shrneme celý den. Byl super, extra a potkala jsem mnoho nových tváří, se kterýma se budu muset seznámit.

PS: Bude mi tu chybět Ash, pravá hrozivá atmosféra, kterou vydával když se plížil chodbama. Nikdo nikdy něvěděl kdy na něho tento člověk skočí. Fakt mi už teď chybí.

Tvoje Ammy

Ash, Ben, Jamie a jiné problémy.

1. října 2014 v 15:31 | Ammy Trixit |  Prázdniny 95/96
Za poslední dobu se toho moc nezměnilo. Přišli prváci, dělají blbosti jako vždycky. Stříhání vlasů je ohromná zábava, haha *smutný smajlík*. Dlouho jsem neviděla Míšu, asi toho má moc a na mě nemá čas. Ale, to jsou moje osobní problémy, zaměřím se na nedávné usálosti. Seznámila jsem se s Mattem, je to bratranec Kath Star, myslím, teď si nejsem jistá. Když jsme se neznali křičeli jsme po sobě a chovali se jako děti, ale teď jsme tým.

Jednou večer se vrátila Kath a přivedla sebou ASHE a JAMIEHO! Nemám Ashe ráda, ubližuje mi. Nic jsem mu neudělala, tedy až na to dupnutí na nohu, ale copak to mohl cítit? Ke všemu se k nám vlámal BEN. Nechápu, jak může se dostat dovnitř bez klíče a kamínku. Chvíli jsme je otrovovali a pak ... myslím, že to byl ASH, poslal na mě kletbu: Žer slimáky. Nikdy mi nebylo blběji! Já ho fakt nesnáším! *několikrát obtažené*

Další den jsem odešla do kotle, a když jsem se vrátila, byl na posteli vyskládaný kufr s plyšáky. Určitě to byl ten otrapa Ash, nemá mě rád. Mě osobně nevadí, tedy pokud nechce zabíjet děti. Nechápu deníčku, jak muže mít dítě. To děcko musí být buď klikař nebo chudák. *smajlík*. Možná kdybych Ashe neotravovala nechal by mě být, ale my si chránili dům!

Vrátili Jennu, nebyla jsem ji navštívit, ona je přece jenom ... prostě mě nezná. *smutný smajlík* Becca se mi neozvala už několik týdnů. Včera jsem slišela, že odešla z kotle, nechápu co se děje. Aspoň si (doufám) Jamie dal nemyslí, že jsem unesla Jennu já. Jak bych to asi udělala?

Mám zase modré vlasy. Líbili se mi. Tak proč je nemít zase, a k tomu. Peter nakazil Lissu nějákou nemocí. Chovali se jako blázni. Tak jsem požádala o pomoc jednu moc hodnou slečnu, ta dovedla lekokouzelnici a ta je odvedla do nemocnice.

Myslím, že víc zajimavých činností jsem nedělala. Nudím se denně u lovu ryb. I když ...
Nedávno byla slavnost. Koupila jsem si lístky do tomboly a vyhrála užasný set na květiny a zahradničení! Ta slavnost se týkala jakého si Unitera. Najákej chlapík ... teda jeho žena, ho našla na půdě. Pak ho zkoumalo ministerstvo a zjistilo že patří Bradavicím. No aby ne, když je barevný podle školních kolejí. Bylo tam plno učitelů a nakonci padaly čokoládové žabky. Prostě legrace, i když mi příjde, že ministerstvo u toho sedělo jen aby se ten šutr neztratil. Poslední dobou moc nedělají, asi mají mnoho práce.

Jo, chudák, Ben byl pasován na náhradního otce, nevím zda mu to někdo řekl, ale bude to muset překousnout. Pokud vydrží naše nástrahy a pasti, pak je ten pravej. *smajlíci*.

Tvoje Ammy

Zmatení

16. září 2014 v 23:51 | Ammy Trixit |  Prázdniny 95/96
Tak jak začnu. Asi zase tím, že jsem skončila v nemocnici a to hned dvakrát po sobě. První byl pád na kameni. Uklouzla jsem a měla slabý utřes mozku a druhý, posttraumatický stres jak mě unesli zakuklenci, ale pěkně po pořadě.

Píše mi jakýsi -A. Je to Anonym. Ten unesl Jennu a zatáhl do toho plno lidí okolo. Prostě, v tom jedeme všichni. Po vyhružkách jsme se rozhodli raději jít na ministerstvo, čehož lituji, protože s tím nic nedělají. Prej jedna bystrozorka na tom už pracuje, možná Amm?
Jsem jak omámená poslední dobou. Lidi okolo mě se straní - Jamie mi nevěří, Spencer mi nevěří, Maša na toho nemám čas, Thomas je naštvanej a Erin taky. Ke všemu se objevili prvňáci. Více se to skomplikovat nemuže?!

Mám pocit, že mě někdo sleduje. Od toho přepadení mám špatné sny. Piju na to lektvar bezesný spánek, ale přesto se probouzím. Doktorka tomu říká, lehký spánek. Bojím se co z toho bude. Snad dopadne všechno dobře, a já konečně budu v klidu.
Bubáka a Chraplu jsem viděla za poslední dny několikrát. Mám strach, že mě zase najdou.

Jo, a. Do hry se dostal i Ash. Dneska jsem s ním mluvila. Popravdě mám z něho STRACH. Je to takovej vysokej chlap, když na něho koukám tak fakt musím zaklonit hlavu. *kaňka*
Ptal se mě na věci okolo rudých papírků, asi mi taky nevěří, ale já to neposílám, tak sakra lidi, copak by děcko mohlo posílat tolik dopisů? Lít krev na podlahu a brakovat pokoje?! Copak jsem superman?! Proboha, ať už Jamie a ostatní dostanou rozum! Chci jim pomoct!
Ale rozhodla jsem se to vyšetřit sama, napotřebuji ostatní lidi. Proč bych je do toho měla zatahovat.

Chodím k psycholožce - Rose. Je to super baba, ale taky nemuže pomoci všem. Otec je naštvaný, že jsem v Mrzimoru a to mi neodpáře. Přesto s ní velice ráda budu mluvit. Pomáhá mi to, i když lidem lžu, že ne.

Tvoje Ammy

Kam dál