Duben 2014

Konečně jsem pochopila, proč jsem Mrzimor.

30. dubna 2014 v 10:21 | Ammy Trixit |  ŽvB - 1. ročník
Poslední dva dny jsem nepsala. Tak píšu teď.
Včera jsem neměla nic, ve škole. Pondělí máme volno a mě to děsně štve. Za celý den jsem šla jenom za doktorkou Pomfreyovou. Pak jsem jen chodila po hradě a seznámila se lépe s Michaelem Woodem. Je to super kluk, začínáme si rozumět a dost mě ovlivňuje na dobrou stranu. Začínám se chovat jako správný mrzimorský student.
Už jsem i hrdá na to, že jsem v Mrzimoru. Večer jsme pak vyrazily s Alice a Aliou ven. Ukázali mi, kde je černá barva a já si obarvila oblečení. Mohu venku běhat bez toho, aby mě někdo našel. Naučila jsem se i nová kouzla, co jsem našla kdesi napsané na papírku. Vím, že bych neměla, ale jsem v tom docela dobrá. Umím kouzlem zrušit červené jiskry. Hodně se to hodí, když běžíte před prefekty a oni si vás označí červenými jiskrami. Pak je sice naštvete ještě víc, ale ... prostě se to hodí.


Další den byl zajímavější. V úterý máme tři hodiny. Přeměňování a Dějiny. Přeměňování teorie mi docela dost jde. Pořád jsem se hlásila a věci okolo přeměňování mi šly, až moc dobře. Věděla jsem, že bylo první než formule, jako bych to už někdy viděla. Možná jsem slyšela mamku jak se o tom baví s otcem. Ruku mám pořád zafášovanou a bolí mě. Ale chci si psát zápisky pořádně, tak už to chci pryč. Bolí mě hlava. Už dlouho.
Mám opsané všechny sešity. Beccu furt bolí to oko, má ho zarudlé, mám o ni strach. Skoro se nebavíme.
Potom jsem šla na oběd potkala jsem Merovola, tak jsme se chvíli bavili a on pak musel jít.
Potom byly dějiny. Máme na ně takového podivína. Je pohublej a potkávala jsem ho v Kotli. Vždy na nás koukal jako na odpad a frkal. Nelíbí se, mí že ho máme na dějiny zrovna my, ale nebudu ho soudit. Je super, že nechce abychom chodili v uniformách.
Dostali jsme hnedka úkol o odvětvích magie a já ho mám jen díky Michaelovi.

Pak jsme měli volno celý den, zkoumala jsem chodby a pak mi spolužák ukázal Kenneth ukázal chodbu čistokrevných. Je to super zkratka. A znají to jenom čistokrevní.
Mám v plánu požádat o něco pana profesora Redhorna, ale to ti ještě říkat nebudu. Až mi to profesor povolí nebo zakáže, tak o tom napíšu.
Pak se ozval rozhlas. Náš kolejní nás svolal do společenky a pěkně zuřil. Protože, se přehlédl a viděl mínus 11 bodů místo plus. Nakonec se uklidnil a jen nás varoval, že nesmíme dělat hlouposti, tím nás jenom navnadil, ale ten večer nikdo ven nešel.
Alice a já jsme nakonec se začali bavit a Alice mi něco ukázala. Pomáhala mi cvičit kouzla. Nakonec mi řekla, že spolu prozkoumáme hrad. Já se tak těším, Alice mi ukáže tajné chodby!


Pak jsme se bavili víc s Michaelem. Myslím, že jsme se ještě více skamarádili. Chce mě večer provést po chodbě, tedy my tomu říkáme procházky. Vysvětlil mi co jsou to kouzelná odvětví. To je jenom dobře. Jsem ráda, že mi pomáhá. Já bych jinak ty dějiny asi nedala. Večer jsem ještě půjčila Becce lucernu a křesadlo. Běhala večer po hradě, co jsem pochopila. Doufám, že ji nikdo nechytl. Jednou jsem takto viděla jednoho prefekta, či primuse, zmiozelu. Naštěstí mě nechytl. Tak jsem mohla v klidu běhat po hradě.


Nakonec ti chci říct, našla jsem si nové přátele, ale Zmiozel se mi už oddálil. Becca se mi oddálila. Možná je to tím okem. Má s ním hodně problémů. Ale už vím jistě, že se klobou nezmílil, když mě poslal do Mrzimoru, a já mu za to děkuji.

A mám po srandě.

27. dubna 2014 v 23:34 | Ammy Trixit |  ŽvB - 1. ročník
Dneska jsem posnídala a potom se vydala po hradě. Prvně jsem hledala co kde všechno je. Našla jsem obraz buclaté dámy a dloubala do ní asi 5 minut, omrzelo mě to a tak jsem se vydala zase dolů, kde jsem potkala Merovola. Povídali jsme si a mě uklouzlo zda má trest, slyšela to jedna prefetka, tak jsem utekla s pláčem. Tohle jsem nechtěla, ke všemu jedna zmiozelačka mě nazvala krvezrádcem!



Přešla jsem to s chladnou hlavou. Pak jsme se domluvili s Beccou, že jdeme ven. Tak jsme běhali po hradě nikdo nikde nebyl. Já se tedy bála, že mě chytí Dachal, ale ten má svoje starosti, u zástupkyně. Takže byl kdesi v pekle. Jednou na něho taky dojde. Ale ne, on když neděláme problémy je docela milej. Jak jsme se s Beccou vracely chytl mě kolejní, a já musela na kolej. Becci jsem neřekla, lhala jsem kolejnímu! Proboha kdyby to věděl, stydím se za sebe. Jak já se stydím! Špiním jméno koleje a jeho heslo.
(Já a Becca venku)

(kolejní a já)

Zůstala jsem tedy sedět jako pecka na koleji. Byla tam Noreen tak jsme si povídali dokonce i s Blair, vypadala unaveně. S Nor jsme zůstaly sami na koleji povídali jsme si a já ji ukázala jizvy od otce co mám na těle. Vypadala vyplašeně když to viděla. Nebudu lhát. Mám z otce strach, nechci jet domů. Matka mi taky nepomůže.


Dneska mě nikdo kromě kolejního nechytl a Ay taky nebyla na koleji. Takže zítra budou mít zase myši pré. Mě nezastaví vyhrožováním, že dostanu trest. I Mrzimorka musí sem tam udělat lumpárnu.

To je snad apríl, ne?!

27. dubna 2014 v 8:55 | Ammy Trixit |  ŽvB - 1. ročník
Den začal zcela nevinně. Na snídani jsem došla, vzala nějaké jídlo do společenky. Pak běhala po hradě. S Beccou jsme pak šli nahoru a povídaly si. Pak Becce uklouzla noha povalila mě a já nešťastně skončila pod schody. Něco jsem si udělala s rukou bolelo to jako čert. Becca se začala obviňovat, ale ona ze to nemohla, to se mohlo stát i mě. Tak nás profeosorka Alashama Mang odvedla na ošetřovnu.


Tam se mě ujala Sayaka Hitori, která mi řekla že to mám ošklivě naražené, dala mi vypít lektvar co chutnal jako rezavá voda. Fuj. A pak mi zápěstí zafixovala a postila mě ven. Cítila jsem se chvíli špatně, ale pak mě zase odchytla prof. Alashama Mang, že musíme něco probrat.


Došli jsme do kabinetu a já se nestačila divit. Paní profesorka musela od někoho zjistit co se dělo včera na koleji. Byla jsem z toho celá zmatená. Kdo by ji to říkal? Kdo by podrazil ostatní? Tak jsem popravdě řekla, že se mi nelíbilo, že na mě Jacob čaroval. To jsem nechtěla lhát, ale měla jsem malou dušičku.


Pak mě odchytla Becca v jídelně. Líbili se ji obvazy. Přišel i Merovol a najednou Becca musela jít. Přemýšlela jsem jestli neběžet za ní, ale Merovol mi řekl, že by jsme mohli jít vařit lektvar tak jsem zajásala a šla.
Šli jsme vařit čokoládu. Merovol mi všechno ukázal a pomohl mi s ní. Když jsme měli hotovo objevil se tam Dachal, držel Merovola za paži a vyhrožoval mu školním trestem. Nakonec si Merovol vybral trest, ale nevypadal šťastně. Chtěli jsme čokoládu rozdat, ale nešlo to. Nikdo to nechtěl. Bylo před večerkou a Beccu už jsem nenašla, tak jsem se vydala na kolej a chvíli cvičila kouzla. Už umím bravůrně rušit červené jiskry, prefekti a primusové třeste se! Povídali jsme si spolu a blbli, pak přišla Ay. Já řekla trochu víc nahlas že jdu pryč a naše primuska mě zastavila. Udělala zátarasy a sedla si před ně. Tak jsem ji začala kočkovat. A ryla do ní, že je to poprvé, ať mě pustí. Prostě jsem škemrala. Jo … a deníčku potkala jsem Nell. Taky super holka, chtěla by furt jen dodržovat zákony.
Nell a Ay hlídaly abych neutekla pryč. Pak mě začali vyprávět o Rudejch, že unesli už studentku a nebojí se zabíjet. Když mě takto strašily já si nebyla jistá zda to není sranda.
Nell zjistila, že mám ráda adrenalin tak mi přitiskla hůlku ke krku. Já nehnula brvou, jsem zvyklá od otce.
Pak došla profesorka Alashama Mang. Povídala si s námi o svém dětství na hradě. Že to vlastně byli trochu zločinci, protože jednomu pomáhali. Pak mi řekla taky o Rudých a já pochopila, že to není sranda.
Paní profesorka mi řekla, že do Mrzimoru patřím. Že takovéto názory na zlo neměla ani ona.


Ay a Nell mě hlídaly do noci, takže jsem opravdu ven nemohla. Ale já to dneska napravím, a Ay mě jen tak nechytne. I když mi vyhrožuje čtvrcením, myslím, že jeden trest vadit nebude.

Toulky hradem ...

26. dubna 2014 v 1:11 | Ammy Trixit |  ŽvB - 1. ročník
Dneska den začínal snídaní. Dala jsem si něco lehkého a ovoce. Pak jsem nám oznámili že nebude hodina lektvarů. Začala jsem se nudit, netušila jsem co bude. Když rozkal vyhlásil že dvě hodiny lektvarů budou.
Byly to základní informace, jako o kotlících a knihách a esejích. Okamžitě po hodině jsem šla na oběd vzala pizzu do společenky a něco k pití taky ve flašce. Pak jsme měli hodinu Astronomie. Také první byl úkol - zase esej … Deníčku já ho udělala hned jak jsem přišla do společenské místnosti. Chvíli jsem cvičila kouzla a opisovala sešit Rebecce, aby se měla z čeho učit. Pak jsem se vydala dát seminárku kolejnímu do truhličky. Potkala jsem tam Beccu, chvíli jsme si povídali, bylo asi 30 minut před večerkou. Becca mi řekla něco co mě překvapilo. Klobouk prej měl důvod proč mě tam poslal. Asi mi už nevěří, že chci táhnout s nimi za jeden provaz ... ke všemu mě nahryzává moje kolej ke konání dobra. Bylo deset minut před veřerkou. Tak jsme nakonec šly.


Ve společence bylo veselo. Jacob mě několikrát zaklel a furt padal a bylo mi to divné. Tak jsme zavolali Ay. Běžela pro ni Blair. Jacob měl otřes mozku, proto byl tak divný. Alice zase odešla do lesa, hledali ji všichni, nebudu od ní vyzvídat co se děje, ale Jacob mě tím přístupem k ní pěkně naštval. Ke všemu jsem se seznámila s Richardem. Vylila jsem mu trochu srdíčko a snažila se navázat lepší vztah. Je to milej kluk, jen si nevěří. Blair mi dala dopisní obálku, abych mohla poslat Becce dopis. Je na mě moc hodná.
Naučila jsem se rušit jiskry, bude se mi to hodit před útěky, když si mě označí prefekt. Sice to neumím stoprocentně, ale aspoň něják … prostě po třetím pokusu to zmizí. Jacob mi začaroval vlasy na červeno ... měla jsem je asi 10 minut červené jako nebelvírák.


Nevetší gol přišel když Richard odešel pryč. Došla noční návštěva v maskách, byli to Nebelvírští protože mě zvali na kolej. Já nechtěla snad jindy … ale udělala jsem krok do neznáma a proběhla se v noci po hradě. Dachal stejně už chrněl … Běhala jsem různě po hradě a pak se rozhodla jít spát. Nakrmila jsem svou krysu Gandalfa. Už se nemohu dočkat až uvidím Beccu a Rebeccu. Je dost děsivé, že Ay dělá tak tvrdé podmínky. Prej zmiozelští budou mít zase problémy ... nevím kdo běhal po hradě, ale někoho chytli ... co jsem pochopila z rozhovoru.


PS: Včera jsem se seznámila se slečnou Noreen, je taky v Mrzimoru a docela si začínáme rozumět.


Moje zaspání na formule.

25. dubna 2014 v 12:53 | Ammy Trixit |  ŽvB - 1. ročník
Před tím než ti napíšu, co se dělo celý včerejší den. Našel si mě Roger, byl až moc milý. Učil mě všelijaké vychytávky a tahal po hradě. Ale zase se semnou nebaví. Byla jsem na něho zlá. A teď přejdeme k ...

První hodina Formulí. Popravdě nevím co se probíralo, protože jsem zaspala a došla až na druhou hodinu ve kterém jsme se začali učit kouzlo Jilexis. Formulku ti říkat nebudu. Je to zakázané. Po tomto jsme se vydali do velké síně na večeři a donesla jsem jeden z dortů do naší společenské místnosti. Pak jsem začala nacvičovat kouzla. Potom jsme blbli s Michalem. Kouzlil iluze zvířat a za chvíli tam byla Zoo. Hadi, kočky, opice … cokoliv si představíte. Poznala jsem se i s Blair. Je to super holka. Alice mi přišla smutná, nevím co se děje i tak je mi jí hrozně líto. I když vím, že o lítost prváka nestojí. Budu dělat, že jsem včera nic neviděla.

Rebecca se neobjevila a Beccu jsem jen viděla jak prošla okolo pozdravili jsme se. Jinak ji skoro nevídám. Tolik mi chybí … začínám klobou nenávidět za to že nás rozdělil. S Beccou se vůbec nepotkáváme a docela mě to začíná mrzet. Dneska večer hodlám konečně se více rozkoukat po hradě, co jsem slyšela musím se vyhnout Ashi Dachalovi. Prej je zlej. Nečekala bych to od Havranspárského, ale všude se může klobou mýlit.

Naučila jsem se i pár kouzel co bych neměla umět … myslím si, že mi to s hůlkou docela jde. I když ne tak dobře jak bych chtěla já. Večer mi pomohla profesorka Ash s uklidem v kufru takže jsme našli i věci co tam nebyly. Jsem za to ráda. Řekla jsem ji své obavy z otce a matky. Vím, že jak dojedu domů budu bita. Jsem Mrzimorská holka … ne podle představ otce.


Dneska má Adeleine výročí smrti. Spinkej v poklidu maličká. Ade byla mladší sestra dva mudlové ji srazili autem, když vběhla do silnice. Otec zuřil chtěl spravedlnost, on má předky kdesi u Salazara Zmiozela, ale spravedlnost byla vyřešena mudlovskými úřady.

Můj deníčku myslím, že toto je všechno co bych měla zapsat. Mám teď těžké období. Matka mi napsala, že jsem zcela neschopné dítě. Copak já mohu za to kam mě klobouk poslal co ze mě "ONI" vychovali?

Smutný fakt ...

22. dubna 2014 v 0:05 | Ammy Trixit |  Básně a příběhy
Den se přehoupl v noc. Všude na ulici bylo ticho jako by byla půlnoc. Nebyla, zklamu vás. Harry Potter totiž zmizel a lidé se báli chodit na ulici, aby neschytali ránu z jakéhokoliv temného místa.
Nocí se plíží dým. Kdyby jste zašli za roh pochopili by jste co se děje, bohužel na to jste moc líní. Tak postáváte ve stínu pod stromem. Nehodláte udělat ani krok, máte strach, co když jsou tam muži s maskami? Vy víte, že jsou to smrtijedi, ale jejich jména jsou tabu nesmíte o nich mluvit. Pamatujete si na den, kdy jste jednou řekli "Antonín Dolohov?"
Pět týdnů jste se schovávali jako zvěř v lese, než jste mohli zase vytáhnout čumák.
Konečně zpoza rohu někdo vyšel. Vysoké nohy, školní hábit Nebelvírské koleje a rezavé vlasy, které jí padají až po zadek. Otočila se a podívala se na tebe zelenýma očima. Polkneš. Byla to ona tvoje kamarádka z dětství. Kdysi jste spolu běhali a smáli se, ale teď? Ona zmizela a ty utíkáš před Voldemortovými pochopy. Stojíš a sleduješ jak dívka pozvolna mizí. Cítíš slzy na tvářích. Utíráš je mokrým rukávem. Vzpomínky nejde oklamat.
Ta dívka už 6 let nežije. Její duch tu zůstal , aby ses na něho ty mohl/a koukat. Vzduch se zatočil ve smutném tanci smrti. Kdy bude konec tomu strachu? Kdy bude konec?
Další smutný výkřik do prázdna. Volání o pomoc kam ty rozhodně nedoběhneš a nepomůžeš. Zabili by tě stejně jako toho nebohého člověka. Harry nikde a jeho přátelé zmizeli s ním.
Zítra v noci ji zase uvidíš …

Přísaha a příjezd do Bradavic.

21. dubna 2014 v 22:48 | Ammy Trixit |  Život v Bradavicích
Dneska se mi nic nezdálo. S Rebeccou, jsme si dali slib že obě půjdeme do Zmiozelu. Dali jsme si přísahu, že budeme se navzájem chránit a pomáhat si. Rebecca je stejná jako já a a to je dobře. Provedla jsem Rebeccu po Příčné ulici a docela ji dost pomohla. Tedy doufám. Prošli jsme vše co bylo otevřené. Mrzí mě, že jsme nestihli zvěřinec, ale i to se může stát.
Na mole jsme potkali Merovola, Ale Becca se neukázala celý den. Měla jsem o ni strach a Merovol vypadal taky vyplašeně. Myslím že za to může … nebudu vyslovovat její jméno.


Ráno při odjezdu do Bradavic jsem se probudila a rychle vzala věci. Vydala jsem se do kotle kde jsem našla Beccu … s tou jsme šly do vlaku. Seděli jsme spolu v kupé, když se připojil Merovol a Rebecca. Kecali jsme o věcech a bradavicích. Všichni jsme měli hlad a kručelo nám v břiše.

Po příjezdu do Prasinek jsme museli zůstat na kraji. Prošli prvně starší ročníky a pak mi. Došli jsme do předsálí kde si nás vzal bokem profesor a po skupinkách jsme šli ke klobouku. Když vyvolali moje jméno, šeptala jsem Zmiozel. Prosila jsem klobou abych tam šla … za Beccou … a on mě poslal do MRZIMORU! Jak si tohle mohl vůbec … dovolit! Matka mě zabije! Otec mě zabije! Ale mám tam Rebeccu. Jsme s Rebeccou na pokoji cože je super, ale mám strach. Jsme tam sami a znám jenom Molly. Je to super holka a pak Alice.

Na koleji jsem došla do síně a koukám nemám kufr! Tak jsem řekla kolejnímu a on ho nechal donést skřítkem. Konečně jsem měla všechno. Mohli jsme se jit … seznámit. Pomohly jen bertíkovy lentilky. Jsem tak ráda že tam mám Rebeccu … ale je mi líto, že s námi není Becca.
Stejně mě mamka s otcem pěkně natlučou až se vrátím domů. Jsem černá ovce rodiny.

Dva dny před odjezdem ...

20. dubna 2014 v 10:13 | Ammy Trixit |  ŽvB - 1. ročník
Dneska se mi nic nezdálo, nebo si to nepamatuji. Šla jsem prvně koupit klec pro Gandalfa, to je moje krysa. V příčné jsem narazila na Mervola, tak jsme šli vrátit poukaz na kliček a najednou mu skřet ukradl kapuci tak jsme ji vyžádali zpátky až na druhý pokus. Nechtěl mu ji vrátit. Šli jsme spolu do Godrikova dolu a tam jsem potkala Rogera, omlouval se mi a tak jsem mu odpustila ten jeho přecvak. Nakonec jsme vyrazili jinam, do Visánku, tam je bludiště chvíli jsme tam blbli a pak šli do kotle po cestě jsme potkali Rebeccu Snake zprvu jsem ji nevěřila, ale postupem času se z nás staly kamarádky.

V kotli jsme si sedli k dospělákům a začali si s nimi povídat, o věcech kolem. Jako třeba o tom na jakou kolej chceme, a jaké jsou naše kvality. Když se objevil Roger Colden a já něco zahlédla. Začala jsem na něho ječet, ve chvíli byl celý kotel na nohou a na Rogera se valily všelijaké hrůzy. Alia o něm řekla všechno, já taky přiznala škrcení … myslím si, že mě Roger oddělá … jak bude příležitost.


Pak přišel pan tajemný v kápi. Byl prostě podivnej. Ale mě to nevadí, sledovali jsme ho a když šel Merovol spát tak jsme šli s Rebeccou od stolu si sednout jinam. Aby jsme nerušili paní profesorku a jejího kamaráda.
Ale jak se blížila půlnoc, vzdali jsme to s Reb a šly spát. Jsem ráda, že mám novou kamarádku.

PS: Bojím se že mi Colden něco provede.


Rebecca nová kamarádka.

Den šíleného zloděje kotlíků.

19. dubna 2014 v 0:29 | Ammy Trixit |  ŽvB - 1. ročník
Dnešní den začal divným snem, pila jsem v něm ohnivou whisky. Becca se taky zrovna probudila. Já se vydala do ulic Příčné ulice nalézt kufr abych konečně mohla schovat věci. Koupila jsem si krásný, velký a černý kufr. Byl úžasný. Dotáhla jsem ho na pokoj a najednou koukám, v šuplíku nemám některé věci. Pořád s Beccou zavíráme dveře, tedy nemohl to jen tak někdo ukrást. Musela jsem to vyřešit s ministerstvem Ammy Trixit, dceru bystrozorky Marie Trixit a bystrozora Antonína Trixit, nikdo nebude okrádat! Nakonec mi mamka s taťkou koupili nové věci, ale byla jsem pěkně naštvaná. Myslím, že vím kdo to udělal a Becca to nebyla.
"Já a Merovol."
Pak jsem se vydala do Godrikova dolu a potkala Merovola, on mě chce pořád pomáhat. Je hodný na mě, hodně hodný.
Rozhodla jsem se vrátit knihy Rogerovi Coldenovi. Takže jsem si šla sednout k baru, tam mě potkala Ginu Blackberry. Je super, byla hodná a milá. Povídala si se mnou celou dobu než dovedli Beccu a Jeremyho v hrozném stavu. Asi je někdo ze srandy zaklel. Měla jsem o Beccu strach. Šla si lehnout a nakonec jsem potkala Aliu. Vydala jsem se s ní před "děravý kotel" a probírali jsme něco okolo mého napadení. Jsem schopná Rogera klidně předat zákonu, ten blázen. Pak jsme se přesunuli zase do hostince. Seděli jsme u oblíbeného stolečku. S Aliou se začínáme kamarádit, i když jsem z ní měla strach. Poprvé na mě byla zlá, ale teď je fajn. Když jsme si povídali dorazil Roger. Chtěl po mě zpátky učebnice, tak jsem mu je dala. I když nově koupené. Na Rogera jsme se koukaly docela naštvaně. On ubližoval jak mě tak i Alii. Prej je zlej i ve škole. Po mluvení s Aliou, jsem šla raději spát. Kufr mám plný, takže se budu těšit až pojedeme do Bradavic. Jo, a ještě jedna změna, už nechci do Mrzimoru … chci do Zmiozelu.

Kamarádi a tvrdý boj v kotli

16. dubna 2014 v 16:03 | Ammy Trixit |  ŽvB - 1. ročník
Dneska jsem potkala skupinku super lidí. Všichni to byli prváci jako já, začala jsem si s nimi povídat a docela jsme si rozuměli. Ale asi pojedu jako vždycky sama kupéčkem, nejsem typ, který by se rád bavil s lidmi okolo několik hodin.


Hlavní událost se, ale stala včera večer. Odehrávalo se to mezi Merovolem Grossem a skupinkou druhaček. On jednu z holek totiž praštil tak že měla monokl. Ale nezůstalo to jen u toho, a tak se holky rozhodly, že mu dají taky za vyučenou. Jednu holčinu jsem poznala už předtím jmenuje se Alia a té se to celé stalo. Mám pocit, že mě nemá taky ráda protože se s Mervolem bavím. Je to docela smutné, chtěla jsem si s ní promluvit, ale chová se ke mně jako k odpadu. Podivínka. Asi nemám v osudu se s nimi i nadále bavit. Z celé skupinky se mnou baví jen taková milá slečna. Myslím že jí říkali Ali, nebo tak nějak.

Asi si nebudu sedat na místo s dámou, je to totiž jejich rajón a to mi dala Alia dostatečně na jevo. Vlastně mám dojem že dostatečně najevo dává všechno okolo mé postavy, ale mě to nevadí.